Outlander je pro děti jako stvořený, říká blogerka Lucie

 

Jako skvělé rodinné auto s magicky uspávajícími účinky hodnotí čerstvá maminka Lucie Feriková po své #kodecarjizde Mitsubishi Outlandrer. Máte představu o tom, jak vypadá život blogerky na mateřské? My vám to nyní přiblížíme a hlavně se dočtete plusy i mínusy testovaného vozidla.

Ahoj Luci, na Instagramu máš opravdu hodně followers (20,6 tisíc). Jak se ti to povedlo?

Ve stručnosti můžu říct, že jsem zaznamenala největší nárůst followers, když jsem otěhotněla a narostlo mi břicho. Až později jsem se pak někde dočetla, že jsou teď na instagramu celosvětově hodně populární tzv. mamablogerky a instamámy a z nich pak konkrétně úplně nejvíc ty těhotné. Vlastně jsem sama sledovala takových účtů nejvíce, i když jsem ještě těhotná nebyla.  Je pravda, že i po porodu to pořád rostlo, ale už mnohem míň. Taky mělo rozhodně vliv to, že mám růžové nebo barevné vlasy. To zase asi dokázalo lidi v tom množství maminek na IG zaujmout.

Ale na tohle téma jsem celkem nedávno psala článek na blog, takže pokud někoho zajímají detaily, najde je tam.

Vlasy máš rozhodně originální a vypadají skvěle. Takže co si myslíš, že tvé fanoušky nejvíce baví na tvém Instagramu?

Myslím, že mám několik typů „fanoušků“ a každé baví něco trochu jiného. Momentálně je asi nejvíc zajímá můj půlroční Dorian a s ním spojený život na mateřské a třeba i tipy na baby produkty, např. kojenecké oblečení. Jiní tam chodí, i když prý žádné další mamablogerky nesledují, ale baví je můj styl psaní. Určitou skupinu tvoří i lidi zvědaví na mé soužití s Kamilem, teď už mým manželem, který byl ale kdysi můj třídní učitel a o kterém často v legraci píšu. No a některým se líbí moje vlasy. Já doufám, že nejvíc je těch, které to, aspoň občas, baví všechno dohromady.

Souhlasíme, že tvé příspěvky ze života jsou vážně zábavné a dost jsme se pobavili. Všechna ta práce na Instagramu vypadá velmi snadně, ale realita bude asi jiná co?

Sdílet fotky je pro mě celkem hračka, která mi zabere pár minut a nikdy jsem s tím  neměla problém. Nedělám totiž profesionální fotky, které bych musela dlouho tvořit. Dlouho mi nezaberou ani delší popisky, které teda moc dopředu nepromýšlím, kromě uvažování nad kontroverzními výroky, na které už si musím dávat pozor. Vždycky se v tomhle množství sledovatelů najde někdo, kdo mě bude chtít chytat za slovo nebo ukázat na nějakou „chybu ve výchově“, ale s tím se budu muset naučit žít.

 

 

Sto lidí, sto příchutí a nejde se zavděčit všem. A co mluvené videa? Všimli jsme si, že u #kodecarjizdy jsi tuto formu hodně využívala.

Mluvení do videa je pro mě rozhodně složitější, ale začínám si na to a docela dost mě to začalo v poslední době bavit. Až mám někdy pocit, že tam mám toho mluvení někdy moc. 🙂

Plánovala jsi, že se tím jednou budeš třeba živit nebo to vzniklo tak nějak samo?

Zatím mě to úplně neživí, ačkoli v porovnání s rodičovským příspěvkem to rozhodně není zanedbatelný příjem. Ať už to jsou placené spolupráce, ale samozřejmě taky ty barterové. Díky tomu jsem mohla vyzkoušet spoustu věcí, které bych stejně Dorinkovi musela koupit. Nikdy jsem to neplánovala a když jsem s Instagramem začínala, vůbec jsem netušila, že z toho vůbec někdo něco může v materiálním smyslu získávat. Slovo influencer mi rozhodně nic neříkalo. Takže jsem to vždycky dělala pro svou vlastní zábavu nebo možná i potřebu. Upřímně, tímto jsem alespoň uspokojila svého extrovertního ducha, který je docela rád středem pozornosti. 🙂

To, že časem začaly chodit nabídky na spolupráci je velmi příjemný bonus, ale určitě bych to dál dělala, i kdyby tahle výhoda skončila.

Tvé příspěvky se dají nazvat spíše slohovkami. Baví tě je psát?

Jo, baví. Já jsem v Brně studovala žurnalistiku a i když jsem se tím nikdy neživila, trošku to můžu zužitkovat aspoň tady a za to jsem ráda. Samozřejmě mě to baví hlavně proto, že si to taky někdo čte. Ráda píšu i sama pro sebe, ale tohle je o něco zábavnější.

Na začátku jsi zmínila, že máš blog,  kdy jsi ho začala psát a co tam můžeme najít?

Poprvé jsem začala blogovat asi ve třinácti a hrozně mě to bavilo. Dokonce se mi i trochu dařilo. Pak na to už nějak nebyl čas a jakmile nejsou aktivní čtenáři, kteří by motivovali, moc dlouho to nevydrží. Tenhle aktuální blog jsem založila před porodem z jediného prostého důvodu. Hlavně díky těhotenství a mateřství se mi v hlavě začaly líhnout myšlenky, pro které byl limit příspěvku na Instagramu příliš krátký. Blog je tak především doplnění mého instagramového účtu a zkrátka tam házím témata, která by se kvůli své komplikovanosti na Instagram nevešly.

Jaké jsou tvé profesní cíle? Máš už nějaké plány po mateřské?

Jestli se ptáš na cíle v tomhle “instaživotě”, tak už jsem tady zmínila možnost nějakého stabilnějšího příjmu z Instagramu. Ale nechci se na to upínat, protože si jsem skoro jistá, že by to ten můj účet hned zničilo. Snažím se tedy vybírat spolupráce opravdu pečlivě a ne hned na vše kývnout. Na začátku mi dokonce bylo až trapné někoho odmítnout. Teď se učím říkat (doufám že zdvořile) „Ne.”

Pokud by se mi díky Instagramu povedlo najít třeba i jinou práci, než jsem dělala před mateřskou, ať už v oblasti psaní, publicistiky, focení, médií, reklamou, marketingem nebo třeba i mateřstvím nebo s dětmi spojenou, byla bych vděčná, protože mé dřívější zaměstnání půjde s rodinou skloubit jen dost těžko.

 

 

A teď k autíčkům. Hned v první zprávě potom, co jsme tě zkontaktovali, jsi prozradila, že jsi nadšená řidička, ale auta si moc neužiješ. Jakto?

Jednoduše auto na mateřské ani tolik nepotřebuji. Navíc bydlíme v centru a je pro mě jednodušší jít k pediatričce nebo na menší nákup pěšky, než balit kočár, autosedačku, Dorinka a hlavně s ním jet sama autem, což běžně nesnáší a řve. Druhým důvodem je určitě to, že řízení našeho sedmimístného MPV mě ani nebaví. Navíc má strašně tuhou šaltrpáku, takže je to pro mě i fyzicky náročné a spíš mě to štve. Řízení jsem si hrozně užívala, když jsem ještě bydlela u rodičů.

Když jsme u těch rodičů, říkala jsi, že tvá rodina u Kodecaru už hodněkrát nakupovala, co to bylo za auta? Byli jste spokojeni?

Bylo to spíš v minulosti, protože to byla dvakrát Carisma a jednou Colt od Mitsubishi. Já mám k té značce od té doby prostě vztah, i když naši už mají jiná auta. Já sama jsem z nich řídila jen Colta, který je v rodině už hrozně dlouho a teď s ním jezdí brácha, takže pořád skvěle slouží. Troufnu si ale tvrdit, že snad ještě víc než s auty, byli naši spokojeni s přístupem lidí z opavského Kodecaru, se kterými mají dodnes zvláštní osobní vztah a vždycky, když táta uvažuje o autě, nevynechá pokec s panem Horákem. 🙂

Na víkend sis mohla vyzkoušet v rámci #kodecarjizda nové Mitsubishi Outlander s automatickou převodovkou. Jaký si z toho měla pocit a za jak dlouho sis zvykla?

Na větší auta jsem zvyklá snad odjakživa, takže jsem si zvykala, jen na ten automat. Díky radě od pana Horáka, se schovanou levou nohou, jsem si zvykla dost rychle a teď mě řazení v našem autě celkem obtěžuje. Snad si zvyknu zase zpátky. A pocit z jízdy byl fakt skvělý, určitě nejlepší SUV, co jsem vyzkoušela (táta mi promine, jestli to čte:)).

Kdyby sis pořizovala auto, tak manuál nebo automat?

Dneska už určitě automat, i když před kodecarjizdou bych vám rozhodně odpověděla manuál.

Mitsubishi Outlander podle tvých InstaStories až magicky působil na tvého syna. Myslíš, že to bylo způsobeno prostorností auta?

Jak už jsem říkala, naše auto je sedmimístné, takže prostorem to nebude. Spíš to byl hrozně příjemný zvuk motoru nebo plynulost jízdy, což možná souvisí i s tou automatickou převodovkou. Já navíc miluji tu vůni nového auta, která tu byla intenzivní, takže třeba to má po mně a působilo to na něj taky.

Co nejvíce tě na autě bavilo a naopak trochu/hodně zklamalo?

Bavilo mě, jak bylo velký a silný. Cítila jsem se v něm zase po čase dost sebevědomě, až skoro namyšleně. 🙂 Hrozně jsem si užívala i ten automat a když mi zrovna (podle mě trochu sportovní) řazení počítače nevyhovovalo, řadila jsem si pádly pod volantem a cítila se jako ve formuli. S tímhle vším se samozřejmě pojí i vyšší spotřeba, takže to jediný by pro mě byl menší problém. Na druhou stranu, na takhle velký auto zas tak špatná nebyla.

 

 

Na závěr, jak sis celou kodecarjízdu užila, kde jsi byla a jaké máš z toho zpětně pocity?

První den jsme jeli do Frenštátu na hory a neužili jsme si to vůbec (kromě cesty autem :D) Několikrát jsme se tam ztratili a asi jsme nevybrali úplně vhodnou destinaci na procházku s kočárem. Přejeli jsme pak odpoledne do Hukvald, kde byla procházka nádherná. V neděli jsme byli ještě v zámeckém parku v Kravařích a tam bylo taky nádherně. Nejvíc se nové auto líbilo dětem. Jedno z nich se v neděli rozplakalo, když zjistilo, že ho musíme zase vrátit, což snad mluví za vše. 😀

To rozhodně ano! 🙂 Děkujeme za rozhovor!

Pokud byste se chtěli o Lucčině kodecarjizde dozvědět více, sledujte její Instagramový profil https://www.instagram.com/luciferikova/ nebo se koukněte na její blog https://glittereater.wordpress.com/.

Sdílet článek mezi přátele


Komentáře

Další příspěvky z našeho blogu